#zajicnatripu

Vím, že už je to nějaký pátek, co jsme se vám ozvala. A co jsem vůbec něco napsala. Blogerka roku ze mě asi nebude. Jak to jen vysvětlit? Došla mi energie, ne slova. Byla jsem v nějakém stagnačním módu, a ne se nakopnout zpět. Ptáte se, jestli se něco stalo. Vlastně k nám přiletěl před měsícem čáp, a s ním odletěla veškerá energie a čas. Momentálně to u nás vypadá asi tak, že kafe je nejlepší přítel (i přesto, že máme nejhodnější miminko v celém vesmíru) a mám pocit, že každý si přejeme minimálně měsíc v Mexiku s Margaritou ,a bez dětí. Samozřejmě žertuji, aby si zase někdo nedomyslel něco, co není pravda. Ale co pravda rozhodně je, že před nějakou dobou jsem navštívila Atlantu.   A jak bych jí na začátek shrnula. Město s temnou minulostí a černošským srdcem. Takže vás vítám zpět. Namíchejte si víkendový drink nebo jen nalijte dvojku něčeho dobrého a jdeme na to. Bylo páteční dopoledne a nebyla bych to já, aby kolem mého odjezdu nenastalo trochu dramatu. Pravdou je, že mě má Kata