Jedno loučení a zamyšlení k tomu
Dneska trošku z jiného soudku. Týden se s týdnem sešel, a já jsem oslavila svoje čtvrt měsíční výročí za velkou louží. Brzy oslavím i další výročí, ale o tom bych se moc nezmiňovala. Nějak se sešlo, nebýt chytrých aplikací nevíme nic. Přesně před čtyřmi lety jsem poprvé odlítala za dobrodružství přes slavný kanál La Manche. A to mě přimělo se zamyslet! Loučení budu vždy nesnášet, skvělé lidi potkáte přesně tam kde to nejmíň čekáte, a že vesmír vždy funguje tím správným směre a vše se v životě děje z nějakého důvodu. Pod tohle se třeba i podepíšu! Když jsem před těmi čtyřmi roky odlétala, a seděla ve vlaku směr Praha. Říkala jsem si, jak si na loučení a odloučení časem zvyknu. Pravda je ta, že si nezvyknete nikdy. Někdy mi přijde, že je to těžší a těžší. Loučení je prostě na tom všem nejtěžší. Vždy! A je jedno jestli se stěhujete poprvé nebo po dvacáté. Teda tak to alespoň vidím já a i pár lidi okolo mě, co jsem stihla vypozorovat. A to nespadám zrovna do kategorie steskem se ubíjejí