Zelená všude kam se podíváš

Opět a zas mám šílené zpoždění se článkem, ale ono to prostě někdy, spíše nikdy nejde úplně tak, jak si to zrovna naplánuji. I když bych moc ráda. Poslední týdny jsou nějak víc hektičtější, nevím zda je to tím, že už brzy nás bude o jednoho člena domácnosti více, nebo jen proto, že jsem konečně potkala tu spřízněnou zahraniční duši. A nebyla bych to já, aby se něco opět nehýbalo opačným směrem, nebo to nemělo alespoň nějaký zádrhel. Ale konečně k tomu o čem ten dnešní článek bude. Třeba o zelené barvě, oslavách svatého Patrika nebo jen třeba můj pohled na alkohol a Američany! Lépe řečeno zákazu pití na veřejnosti. Tak jdeme na to!

Dny svatého Patrika se neodkladně blížily, a kolem nás se začalo všechno barvit do zelena. A když říkám všechno, myslím tím opravdu všechno. Prostě zelená kam se podíváš! Dokonce naše babička si nechala namalovat čtyřlístky na nehty, a my jsme stihly s princeznou vyrobit první školní projekt pro tuhle příležitost. Tohle se musí Američanům opravdu nechat, prožívají všechno na plno. Chicago má jednu hezkou tradici, barvit řeku na zeleno. Tak jsme se s holkami rozhodli, že si to nemůžeme nechat ujít. Hodina na kterou jsme se domluvili byla pro mě dost krizovka, ale co by  člověk neudělal pro zážitek. Takže nachystat budík na 5 hodinu a psychicky se na to připravit. I když to asi nejde pro člověka pro kterého je i osm ráno půlnoc.

Ale úkol zněl jasně! Takže vstávat a cvičit! Nebudu zastírat, že jsem potřebovala tak milion káv za ten den, abych ten spánkový deficit přešla a neusnula za pochodu. Kolem půl osmé jsem dorazila na místo, kde už na mě čekala Lucka s Margot. Jako první jsme se rozhodli vzít útokem Starbucks, což  se v tuhle ranní hodinu začalo zdát jako nesplnitelný úkol. Všechno zavřeno! Pro člověka, kterému zvonil budík v pět, ne moc super situace.  Odhodlané se nevzdat, jsme zamířili k nejbližší možné kavárně. Byla až děsivá zimě,  ale naše odhodlaní bylo opravdu silné, a samozřejmě  nám to slavné barvení řeky nemohlo přece jen tak uniknout. Vzali jsme jedno karamelové Macchiato a zelený čaj pro Vikouše, která už chudák stála v té zimě a hlídala nám nejlepší výhled na řeku. Bylo přesně půl deváté, když jsem v tom návalu zelených lidí našla Vikouše skoro přimrzlého k mostu. S úsměvem na tváři a zeleným čajem nejen v hrnku, ale i na mě, jsem se přidala k ní s naději, že přece nemůžeme mrznout věčnost. Konečně jsem pochopila jak se asi cítil Leonardo s Kate v Titanicu. Ale ouha! Mrzli jsme! A i když to bylo pouhá půlhodinka, mě se to zdálo jako věčnost. Konečně to přišlo. Odumřelo mi snad všechno na těle, ale za ten výhled a zážitek to opravdu stálo. Na poklidnou hladinu řeky se vydaly dva čluny, a začaly za zvuků irské hudby barvit řeku na zeleno. Ptáte se jak? Vyhazovali a rozprašovali žluto- zelený prášek, který obarvoval řeku do zářivě zelené barvy.

Řeknu vám opravdu paráda. 

Po vší té zelené nádheře jsme vyrazily s Vikoušem na brunch. Bylo to  jedno místo, který jsme si opět vybrali a mohly odškrtnout z našeho bucket listu. Francouzská kavárničku s tou úplně nejlepší belgickou čokoládou vůbec. Usadili nás k oknu s výhledem na známou chicagskou fazoli, a my se konečně, alespoň trošku začaly zahřívat na reálnou lidskou teplotu. Objednali jsme si avokádo toust a jedny vafličky s belgickou navrch. Bylo to dokonalé! A já jsem konečně našla jedno z mých oblíbených míst, kde si budu chodit pro kávu a čerstvý croissant, a zároveň se kochat výhledem na fazoli! Po tom co jsme probrali život, vypili další šálek capuccina, ten den už třetí, jsme se vydali přesně opačným směrem než celý nazelenalý průvod. Zabruslili jsme do malé knihovny v centru, kde se rozprostíral naprostý klid a ticho v porovnání s tím, co se dělo venku.

Načerpaly jsme energii a vydaly se vstříc davovému šílenství, které panovalo v centru. Já přesně tyhle situace nesnáším, a  snažím se jím vyhýbat pokud to je alespoň trošku možné. Zrovna jsme se rozhodli vyrazit někam na oběd, když v tom jsme na ulici míjeli skupinku mladistvých ne zrovna ve střízlivém stavu. Nemyslete si, že jsme nějaký puritán, nebo svatoušek. To vůbec ne! Taky mi bylo osmnáct, a vím jaký to je. Ale té slečně, si troufám říct, nebylo podle mě ani to. Osobně musím říct, že oslavy svatého Patrika měly pro mě dvě doslovně odvrácené tváře. Na jedné straně pompézní oslavy laděny do zelených barev a irské hudby, ne jen řeka, ale všichni okolo nás byli zelení. A věřte mi, že fantazii se v Americe opravdu meze nekladou. Druhá strana naprosto pro mě nepochopitelné situace. Na tož jak se Amerika tváři hrozně jako "země svobody", tak tomu tak úplně není. Jak všichni víme ve Státech se nesmí pít pod 21 let a už vůbec ne na veřejnosti. Ta druhá zmíněna věc mi přijde v něčem absolutně nesmyslná, a při oslavách svatého Patrika se ukázala jako docela úsměvná, místy až  k vtipně smutná. Situace vypadala následovně. Už v šest ráno, kdy většina lidí mířila do města, se dokázala nalívat alkoholem, a tvářit se u toho jak si strašně vychutnávají svojí Coca Colu nebo ledový čaj z McDonaldu.  O to víc úsměvnější to začalo být o několik hodin později, kdy si tu stejnou Colu vychutnávali s tmavými brýlemi na obličeji, a vykračovali ladnou chůzi a la jsem strašně v pohodě. A v tom jsem se pozastavila. A zeptala jsme se sama sebe k čemu jsou vlastně některá pravidla a všechny ty příkazy, když stejně všichni víme, že zakázaný ovoce nejlíp chutná. Co myslíte? Mě třeba v tomhle Amerika hrozně zklamala, a přišlo mi že my Češi jsme daleko větší slušňáci než se o nás říká. A to i přes fakt, že jsme špička v počtu konzumace piva za rok a naší Slivovici ustojí jen málokdo.

Ale abych nebyla zase takový slušňák a puritán, vyrazily jsme si s Vikoušem na oběd. Zabloudily jsme do jedné malebné italské restaurace, kde jsem si chvilkami připadala jako u naší Kači v Itálii. Všude okolo byl pořádný šrumec. Což v ten den byl opravdu všude, a dostat se někam byl občas nadlidský úkol. Usadili nás hned vedle kuchyně, takže jsme mohli pozorovat ten pravý gastro ruch okolo. Objednali jsme si pár oliv jedno pivo, a zajíc to neodhadl, takže rovnou půl litrovou karafu vína. Řeknete si, že to nic není. Ale pro au-pair, která vidí alkohol momentálně jen v televizi je to celkem dost. A že to se mnou docela zamávalo. No moji katalánští kamarádi, ani ta brunetka z Břevnova by na mě moc hrdí nebyli. Posléze jsme si nemohli neobjednat nic jiného než pizzu. Já lehce na mol, Vikouš vysmatá od ucha k uchu jsme se rozhodly vydat po stopách zelené barvy. Konkrétněji zeleného irského piva. Pro někoho jasná zprava, když jsou ty oslavy Patrika, což jsme si taky myslely a posléze byly docela dost zklamané. Po náročném rozhodování jsme si vystály půl hodinovou frontu, abychom zjistili, že zrovna tenhle irský bar zelený pivo rozhodně nemá, ale co měl rozhodně byly pánský záchody s výhledem na celý bar. Jak ohromující. Pochopily jsme to až potom, co z nás všichni vycházející muži měli za pouťovou atrakci a přinejmenším se u toho docela dost dobře bavili. Aby ne, po tolika skleničkách piva. Jeden byl tak hodný, hezký opilý, že se rozhodl nám naštěstí tuto skutečnost oznámit. Hold neznalost neomlouvá. Obohacené o další creepy americkou zkušenost, jsme zhodnotily, že už toho bylo dost! Vikouš se rozhodla mi ukázat, že je na čase změnit lokál, a taky to jak dokáže být Chicago nádherné i na naprosto obyčejném místě. Vzala mě do nejvýššího patra nákupního centra, kde sídlí další point kavárny Starbucks, ale je výjímečně neuvěřitelným výhledem do ulic města. Tak jsme tam tak seděli, po těch pár skleničkách a přemítaly nad teorii velkého třesku a  života.

Jestli mi tenhle den něco dal. Tak rozhodně to, že někdy je lepší život bez pravidel než s nimi! Že dobrý kafe se skvělou společností a jednou vaflí je vždy skvělá volba. A že zelené bylo opravdu dost!

Tak jsem to zvládla a konečně to dopsala. Mám v hlavě asi další tři články, a v diáři trošku skluz. Ale věřím, že se všechno brzy ustáli. Jinak k nám už brzy přiletí čáp, a můj aupair schledule se rozroste o jednoho drobečka na víc.  Já se jdu zabalit do deky a užít si poslední zbytky lenivé velikonoční neděle. A jaká byla? O tom třeba zase příště.


Pác a pusu

Váš #zajicnatripu ❤