#zajicnatripu

Tak jsem opět zpět! Tentokrát se hlásím z americké půdy. Vím, vím, že jsem slibovala srdceryvný článek o tom všem dojemném loučení a stresujícím odjezdu, ale znáte to není čas ztrácet čas. Abych tedy všechno uvedla na pravou míru hezky od začátku. Naposledy jsem se vám hlásila ještě z Česka. Ale víte ony se mi ty oslavy trošičku protáhly ( ponaučení pro příště: "Jegra je vždy dost, akorát najít hranici, kdy ho není příliš"). Prostě jsme slavili a slavili, až do brzkých ranních hodin. A moje další plány pro sobotní den se rozplynuly v posledním pohárku vína. Takže v závěru se situace měla asi takto. V neděli kdy jsem měla pouze asi 5 hodin na to si zabalit (průběžně jsem se balila asi týden a marně), jsem to skutečně dokázala, a mohla si jít užit poslední momenty v rodinném kruhu. Na rozloučenou jsem si dala klasický poctivý vývar a řízek, a moje malá sestra to završila slovy: "že bych se nejdřív mohla vrátit do Čech, a pak až tedy to Katalánsko". Tak co bych

Po mých mnohých zkušenost se opět pouštím do nového au- pair dobrodružství. Tentokrát  jsem se rozhodla tuhle mou AMERICKOU VÝPRAVU sdílet se všemi, koho tohle vyprávění jedné ostravské holky bude bavit. Nebo jen ukázat a nakouknout jak to v životě takové au-pair vlastně chodí, a co se vám všechno v takovém běžném dni může nečekaně přihodit, a že to rozhodně není nuda.  Přesně před 4 lety jsem zbourala svou komfortní zónu a odstěhovala se do země, kde prý převážně prší a charakter lidí je chladnější než samotný La Manche ( znáte to, jedná paní povídala), abych nakonec žila s rodinou jiné kultury, a dokonce i náboženství. Rok se s rokem sešel a tohle dobrodrůžo se pomalu blížilo ke svému konci, a mě tak v tenkrát napadlo co se takhle jet v létě slunit třeba do Španělska nebo se prohánět na kole kolem nizozemských mlýnů. A tak se jednoho dne stalo, že se mi to španělský slunce a Gaudí nakonec stali osudným a dokonale si mě podmanily ( ne že bych britské počasí, ale víte jak). Jes