Mickey, všude kam se podíváš

Poslušně hlásím, že jsem zpět, taky že jsem na živu, a že moje hostitelská rodina je víc než super. Slibovala jsem vám odhalení kam jsem, tedy jsme se to vlastně vydali. Chvilka napětí? Jdeme na celý ten kouzelný příběh, o jedné holce z malý vesnice, která potkala Mickeyho Mouse.

Už předtím než jsem odlétala do Státu jsem věděla, nebo mi bylo spíše nabídnuto, zda bych si nechtěla užít týden prázdnin s rodinkou v Orlandu. Přesněji řečeno v Disneyho světě s opravdickým Mickeym Mousem. Ano jsme trošku infantilní a možná dětinská.

Ale panebože, kdo by nemiloval Mickeyho!

A upřímně je si myslím jedno zda je vám rok nebo sto let. Na nabídku jsem kývla a zabalila si o dvoje šortky navíc.

Stačilo sbalit jeden kufr, tři děti a hurá na letiště limuzínou. Ano, čtete správně jeli jsme limuzínou. V Česku na to družičky šetří dva měsíce, aby nevěstě udělaly FAMOUS BRIDE TO BE PARTY, a v USA vás to jen tak odveze na letiště. Připadala jsem si chvilkami, jak v pořadu Miry Hejdy, ale bez Hejdy. Takže až jsem se vzpamatovala z překvapení, čím to vlastně pojedeme.Naložili a zkontrolovali jsme všechny děti, šest kufrů a jednu českou aupair a tradááá. Na letišti na nás už čekala babička. Zábava mohla začít. A doslovně i začala. Naše nejmenší štěstí se rozhodl, že kontrola ne kontrola prostě jí proběhne jako nic. Kam se hrabe český Vrchní, prchni. Zasmáli jsme se, nejen my ale i celé letiště. S úsměvem na rtu jsme všichni zamířili ke gatu. Cesta letadlem probíhala nad mé očekávaní, ono se třemi dětmi v letadle to není žádný med. Po třech hodinách nevydařeném spánku, Brayednovém:  "AGAIN!" po přistání na runway, jsme dorazili konečně na místo.

WELCOME IN ORLANDO!

Moje nadšení opadlo hned při východu z terminálu. Vypadala jsem trošku jako tučňák z Madagaskaru. Rozumějte když letíte z -8 do + 30 s kabátem na zádech a kozačkami od Bati nic moc, a to jsem uvažovala nad svými ovčími botami, už tak mi bylo řekněme poměrně teplo. No jo chybami se člověk učí. Nejvíc jsem se těšila na bazén a hlavně až toho tučňáka ze sebe konečně sundám.

Dorazili jsme do malebného domečku, který nám jasně dával najevo, kde jsem a co jsme přijeli navštívit. Mickey a jeho přátele byli doslova všude. Takový mini Disneyworld v naší rezidenci. Všichni jsme zcela dobrovolně naskákali do bazénu. Následovala večeře, kdy jsem si hrdinsky v Orlandu nechala objednat typickou Chicagskou specialitku. Jsem to ale koumák ( proč nezkusit něco více třeba floridského, že jo Kristýno!).

Druhý den brzo ráno ( tímto končím téma jsem na dovolené) nás čekal Magic Kingdom. Poprvé jsem měla vidět, ten zázračný hrad, kterým začíná každý film produkce Disney. Tam kde žijí všechny ty postavičky na kterých každý z nás vyrostl.

Tam, kde se sny skloubí s realitou. 

A všechno je nemožné se mění v realitu. Moje náhradní americká maminka zamluvila snídani s princeznami. Prostě takové normální ráno se starými přítelkyněmi Popelkou, Sněhurkou a Ariel. Řeknu vám fakt zážitek, a to nepočítám kolik mi je. Po skvělém brunchi, pár šálku ne moc dobré kávy jsme se vydali za Disneho dobrodružstvím. Navštívili jsme několik atrakcí. Jedna z nich byla fakt úžasná, Jednalo se o simulační let, a měli jste možnost za 5 minut proletět celý svět. Naprosto dokonalé. Dokonce jsem asi na 30 sekund byla s tím mým Kataláncem a klokany na druhé straně polokoule.

Po dalších pár jízdách jsme vyrazili na večeři do německé reštyky. Nacházeli jsme se v dalším parku EPCOT, kde jsou části rozděleny na jednotlivé země a podle toho zde najdete místní kuchyni, a co mě zaujalo nejvíce, že tam vždy pracují rodili Němci, Francouzi, atd. My jsme zavítali k německým sousedům, takže jsem měla možnost si dát starý dobrý řízek nebo snad jablečný závin. K tomu nám hrála skvělá německá hudba. Pokud tedy máte rádi německé písničky. Dle mého osobního názoru, není nic horšího než zpívaná němčina, a na tom nic nezmění ani Karel Gott. Následoval dech beroucí ohňostroj. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se zastaví čas a chybí mi to moje malé katalánské štěstí.

Po miliardě nachozených kilometrů, s babičkou jsme se celou dobu předháněli kdo má více kroků, jsme vyrazili směr postel, protože druhý den nás čekal další jak jinak než Disneyho svět.

Další den brzy ráno nás vyzvedl řidič slečny Daisy, aby nás odvezl na další prohlídku. Tentokrát byla na plánu divoká safari. Až jsme se opět spočítali, skoro jak na dětském táboře, a nejmladší z nás zavelel:  "ARE YOU READY?", řidič slečny Daisy šlápl do koni a zamířil směr Animal Kindom. Prvně jsme zavítali do backstage jako správný VIP, a pak už nás čekala skvělá projížďka okolo žiraf, hrochů, lvů a však víte. Největším zážitkem, a tak trošku překonání sama sebe byl let do říše kouzelného Avatara. Řeknu vám: "WOW!". Proletět se jako Na´vi a vidět krásu planety Pandora bylo naprosto boží. Až mi došla slova, a i přes můj nevýslovný strach z kolotočů, bych si to dala ještě jednou a dobrovolně.

 

Po zvířátkách jsme se ještě na chvilku zastavili za Mickeym, nemůžeme jej přece vynechat chudáka, abychom zkoukli závěrečnou parade, která startovala za zvuku Krásky a zvíře, a končila rozvernými sedmi trpaslíky. Po té jsme se vydali zatím nejvíc nejlepším Mickeym pro podpis, fotku, úsměv a tak na kus řeči. Po náročném v celku opět uchozeném dni nás čekal zasloužený odpočinek u bazénu. No nebyl to úplně odpočinek, ono hrát si na Ariel není zrovna moje představa relaxace.

Druhý den se nesl v duchu odpočinku. Až odpoledne jsem vyrazila na nákupy v Mickeyho stylu, a nutně ( to určitě chápete). jsem potřeboval nějaký nový Mickeho kousek do svého šatníku. Disney Spring Market, tak se jmenovalo ono kouzelné místo, jako stvořené pro relax s dobrou kávou a vyhlídkou na přístav. Avšak bez dobré kávy, to by se kávovníky v Columbii raději přesunuly do Ruska, jak se to nedalo pít. Alespoň mě uklidňoval výhled na přístav a vidina večeře v kubánské restauraci. Objednala jsem si typický kubánsky jídlo něco jako kaše nebo spíše pýre z banánových listů a vepřové maso jak jinak než v kubánském stylu. Po večeři následovala hodinka tance a procházka s nejmenším gentelmanem po břehu jezera završila skvělý, a tentokrát bez ironie slunný odpočinkový den.

Polovina se překulila ani nevím jak, ale většinou když vám je někde fajn a teplo ( v Chicagu tou dobou asi -8), tak to nějak uteče. Asi zákon schválnosti nebo chyba v Matrixu no nevím. To máte jako ten příběh o ponožkách v pračce. Nikdo nikdy neví. Ani nevím jak, ale už byl pátek, všichni byli zrelaxovaní více než dost a  blížila se smutná chvíle balení. Osobně, a možná si řeknete proč, vždyť je věčně někde, balení domů nesnáším a ještě více vybalování doma. Takže mi rozumíte, že se mi do toho dvakrát nechtělo! Ještě mi k tomu moc nehrálo do karet, že jsem po celém týdnu byla konečně sama doma. ANO doslovně sama doma. Bazén byl jenom můj, bublinky ve vířivce jenom pro mě, ledový kafe v ruce a hlavně TICHO. Asi si říkáte proč? Jednak ticho léči. A ono dovolená se třemi dětmi nejsou zrovna úplně líbanky na Bahamách.

Poslední den jsme se všichni probudili do uspěchaného rána, trošku  to celé připomínalo scénu ze Sám doma. Akorát to moje ráno bylo něčím jiné, okořeněné o hořkou příchuť něčeho, co se vůbec nemělo stát. Ale to už je zase jiný příběh, a tak trošku soukromnější. Tak třeba někdy vám ho povím. Čím byla zrovna tahle sobota tak jiná, lína a smutně výjímečná.

Na večer jsme dorazili domů, jak jinak než v limuzínce ( ničím jiným už zde nehodlám jezdit haha) objednali si pizzu, pár cupcaků a jeden dort navrch a zazpívali naší malé princezně HAPPY BIRTHDAY ve třech jazycích ( ano i já jsem předvedla , jak se to dělá po Česku). Po celém náročném, ucestovaném dni to bylo víc než skvělé a milé zakončení naší první rodinné dovolené.

Mějte krásný týden

Pác a pusu

Váš #zajicnatripu ❤