Zajíc je opět zpět na tripu!

Jsem zpět! A nějak si říkám, kam se vlastně poděl všechen ten čas. Čas mých slibů, o tom jak vám konečně dopíšu články, jak konečně něco napíšu nebo vydám. Věc se má tak, že prázdniny byly naprosto šílené. A pokud myslím šílené, tak doslova. Dny mi plynuly mezi prsty, ani sama nevím jak. Na jednu stranu to bylo fajn. na nějaké stýskání nebyl moc čas. Na druhou stranu jsem měla tak akorát čas a náladu jen na svého Katalánce, a tímto docela haslo. Takže běžně mi zůstavály přečtené zprávy se zapomenutou odpovědí. Až tak moc to bylo hektické, dá se říct, možná i kritické. Takže už teď snad chápete, že jsem opravdu neměla energie nazbyt. Dokonce i moje běhání dost pokulhávalo.

Teď si pojďme říct, co se za tu dobu odehrálo. Tak nejprve, že to "naše" šťastné miminko stihlo trošku povyrůst, a už je zněj pořádný chlapák.  Jestli jednou budu mít dítě, tak prosím přesně takové. Moc nebrečí, jen když už je milost pán opravdu znaven nebo nemá dostatek mlíčka. Jinak je to slaďouš. Říkám mu bejbínek nebo krtek, občas tak funí, tak proto kdyby jste chtěli vysvětlení. Jednou to však bude lamač srdcí, a podle mě i největší pohodář. Ke štěstí mu stačí opravdu málo. Spánek a láhev mléka.

 Měli jsme opravdu báječné léto. I když někdy opravdu bláznivé. Většinu času jsme s dětmi trávili v našem golfovém klubu. Prostě takové normální odpoledne na kánojích nebo s donáškou ručníku až k lehátku. Někdy si se svoji náhradní americkou rodinkou příjdu jako z amerického filmu. Myslím, že o tom jak skvěle funguje golfový klub jsem se již zminovala. Co to šlo jsme byli s dětmi v bazénu nebo na písku. Říkáte si idylka a zábava. Upřímně občas si příjdu, že vlastně ani nevím, co dělám. A že můj jediný úkol je všechny udržet na živu a předat rodičům. Tak snad budu lepší matka, nebo možná více vyschýzovaná. Čas ukáže. Už teď, ale vím, že tohle je nejlepší přípravka a mnoho věcí si sebou ponesu i pro svoje děti. Dneska jsem nějaká senzitivní, no nic pojďme dále.

Nutno podotknout, že mise byla úspěšná a léto přežily nejen děti, ale i já. Sice mě to stálo nějakou slzu a pevné nervy, ale jak by řekl američan: "Jsou to jen děti, a i ony mají své dny!", tak až je jednou budu mít já taky jim to připomenu. Teď ovšem jen žertuju, kdo by nepochopil můj pokus o vtip.  Jako plus jsem měla přes léto školu. Proč toho mít méně, když toho můžu mít více. Nechci se chlubit, ale zakončila jsem s opravdu perfektním výsledkem A+, lépe jsme snad tu španělštinu dokončit nemohla, a tím taky celoletnní dřinu.  Hurá moje prázdniny konečně mohly začít, alespoň na dva týdny.

První odměnou byl týden na jezeře s naší skvělou babičkou. Michigenské jezero skoro u hranic s kanadou. Jestli jsme si myslela, že městečka jako vystřížená z filmu Zápisník jedné lásky neexistujou. Existujou. Přístav, malebné domečky a západy nad zátokou. K dokonalosti už chybělo, aby mi bylo patnáct, a já tam potkala svou letní lásku. Ta moje už byla tou dobou zpátky doma, a ani jednomu z nás rozhodně není patnáct. Přesto být nachvíli pryč z naší všední reality byl opravdu balzám na duši.  A západy nad Charlevoix byly naprosto kouzelné. Navíc jsem měla pocit, že to opravdu sblížilo tu dospělou část rodiny. Rozloučila jsem se s posledním západem sluncem a s prvním závanem podzimu.

Ani nevím, kde se poděl všechen čas, ale jak jsem si říkala, kdy konečně budu se svou drahou polovičkou, díky mému hektickému létu, jsem se ani nenadála a balila jsem kufry směr ČR.  Některé slečny neodletí za dobrodružstvím svého života jenom kvůli chlapci. Jestli je něco víc kolisavějšího než světová ekonomika, je to rozhodně láska. A pokud vás ten člověk doopravdy miluje, respektuje a váží si vás, nechá vás jet si splnit celoživotní sen. Buďme občas velkorysí, a i svým velkým láskám dopřejme rozlet. A tak jsme si ho dopřáli oba dva! Nebudu vám tady popisovat jak je vztah na dálku super, protože není ani trošku, ba naopak je to občas pěkná dřina. Pokud je to, ale pan Božšký, tak to stojí víc než za to! A my jsme to deseti měsíční odloučení zvládli. Když jsem vycházela z terminálu pražského letiště, zdalo se mi to jako scifi, a on jako 3D postavička z filmu od Marvela. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, že na deset dní se budeme mít opět jenom pro sebe. Jeden z důvodu mé dovolené byla naše společní dovolená. Ten druhý důvod, že se vdávala slečna se kterou jsme ještě nedávno lezli po stromech a vařily lektvary lásky. A ona si tohle léto tu svou opravdou vzala. Bylo to krásné a dojemné, A nějak mi došlo, že už jsme opravdu dospělí. Na hezčí svadbě jsem snad nebyla. Ještě jednou děkujeme za pozvání.

Kdo by si myslel, že jsme jen tak lelkovali a užívali si sami sebe. Tak tomu opravdu nebylo. Znáte to, když jste doma jenom na pár dní všichni vás najednou potřebují vidět. Času jsme sice moc neměli, ale drahý katalánec stihl vidět další českou metropoli. Nudu jsme rozhodně neměli, ale do Brna jsme zavítali. To jsou to cesty života aupair. Tak se stane, že dobré kamarády pak máte na krásných místech. V Čechách jsme však neměli v plánu strávit celou večnost, a vetšina času nás čekala v Barceloně. Když pomineme náš dramatický odlet. Ano, kdo četl moje příspěvky, už ví že s Kataláncem všude, ale nikdy ne na čas. Tentokrát jsme na security control, lépe řečeno před ní zjistili, že máme asi jen 5 minut do boardingu. Well done! To se nám zase něco jednou povedlo. A pokud si myslíte, že potom mě čekala zasloužená dovolená tak ani náhodou. Čekali na nás všichni naši nedočkaví kamarádi a rodina. A tak jsme z letadla běželi rovnou na rodinné focení a večeři. Chodit s cizincem je opravdu fajn! Následující 4 dny se nesly v duchu oslavy Festy Major, což v překladu znamená hodně tance a vína. Hlavně toho vína! Což po osmi měsích s dětmi se více než hodilo. Ani jsem se nenadála a bylo na čase říct naše katalánské Adéu!

Tohle jsou okamžiky na které si nikdy nezvyknu, ba naopak mi příjdou čím dál horší. Čekal mě šílený let s přestupem na Floridě. Místy jsem měla pocit, že terminál letiště svou teploutou je spíše na Alijašce než na Floridě. Takže jsem to měla v rámci takové přípravy na zimu.

Po příletu jsem byla zralá akorát na postel a sprchu. I když radost nejmenšího člena rodiny, když mě viděl byla až dojemná. A už teď mě dojimá situace, která se nám neodkladně bliží. Můj návrat domů. Ale o tom zase někdy příště. Tak jsme si konečně pověděli jaké jsme měli bláznivé léto pod psa. A co bude dál? Třeba konečně napíšu o mém výletu do St. Louis. A taky o tom jaký byl bláznivý roadtrip s mou rodinkou nebo jak moc bláznivě probíhal Halloween. Máte se opravdu na co těšit.  Takže brzy opět na viděnou.





Pác a pusu

Váš   #zajicnatripu  💓